Rozhovor:
Dr. Stuart Mcgill
Lékař a profesor na Univerzitě ve Waterloo v Kanadě, vede laboratoř pro výzkum funkcí zad, rehabilitace, prevence zranění a výkonnostní trénink. Je autorem 400 odborných publikací a tří knih, trénuje vrcholové sportovce a olympijské šampiony. V lednu mu také v češtině vyšla kniha Mechanika zad. Za svou práci dostal několik odborných ocenění.
Za 32 let studií a výzkumů přišel s převratným systémem řešení problémů spojených s bolestmi zad. V rámci tohoto systému přesně popsal, jak bychom měli s ohledem na anatomii našich zad správně cvičit, ale také sedět, ležet, chodit či zvedat předměty. V čem podle něj dělají lidé nejčastěji chybu?
V Česku jste v lednu představil svou revoluční metodu řešení bolestí zad. V čem je podle vás unikátní?
Určitě v tom, že nepropaguje žádný přístup k léčení. Vycházím ze své 32leté praxe studia funkce těla, z poznatků z celého světa, z různých fyzioterapií, z praxe např. atletických trenérů apod. Výsledkem je stručný výstup různých genezí bolesti zad a různých druhů jejich řešení. Každý přístup je dobrý jen k něčemu. Jedna metoda může být vhodná pro jednu genezi bolesti zad, druhá pro jinou. Nejprve je však nutné odhalit tzv. spouštěče bolesti, a pak teprve použít tu správnou metodu.
Jak tedy probíhá samotná diagnostika a odhalení spouštěčů bolesti?
Spouštěče bolesti vytvářejí různé pohyby, postury (tělesný postoj, poloha těla ve stoje, v sedě a vše, co souvisí se zvedáním předmětů) a konkrétní zátěže během atletických aktivit. Naší prací je provokativně je odhalit, zjistit, co dělá lidem špatně, a pomoci jim vytvořit nové stereotypy, které jim pomohou obejít spouštěče, aby se bolest utlumila a postupem času se zmenšila i citlivost v těle. Na tom je postavený celý můj systém, který je pochopitelný jak pro lékaře, tak i pro trenéry a fyzioterapeuty. Jde právě hlavně o tzv. provokativní testy, které tvoří, samozřejmě kontrolovaně, mírnou bolest, možná spíše nepříjemný pocit, aby se odhalil spouštěč bolesti. Člověk, který projde testy, už má lepší pojetí ohledně genezí, než by měl třeba ze snímků. Vždy dávám příklad… Když vycházíte ze snímku, což je v medicíně dnes běžné, je to podobné, jako kdybyste poslala mechanikovi fotku auta a motoru a zeptala se ho, co je s autem a proč nefunguje. To je velmi podobné.
Jak se následně příčiny bolestí odstraňují? A jde je vždycky odstranit?
Jak říká český neurolog Karel Levit, první krok je naučit pacienta jeho spouštěč bolesti. Jakmile to pochopí, pak je možné ho začít koučovat, aby si vytvořil nové návyky a obešel dané spouštěče. V rámci koučování ho naučíme, jak si třeba jednoduše zavázat tkaničky, jak si čistit zuby, jak se sprchovat, jak se dostat na podlahu a zpět bez námahy páteře a vůbec celého těla. Naučí se prostě pohybové stereotypy, aby dokázal předcházet bolesti.
Kde dělají podle vás lidé nejčastěji chybu při nastavování návyků?
Předpokládám, že váš časopis čtou převážně ženy 30 až 50 let a většina z nich má problémy s ploténkami. Je důležité pochopit princip, že ramena a kyčle jsou kulové klouby, které jsou vytvořené pro pohyb. Páteř nikoli. Hlavně svaly kolem páteře mají tu funkci, aby stabilizovaly a zastavovaly pohyb, tudíž mají být vytrénované úplně jinak než svaly končetin. Když to vezmeme obecně, je páteř stvořená pro ohyb bez zátěže. Jakmile přichází nějaká kompresní síla skrze velkou aktivitu svalu, tehdy by páteř měla být tzv. vycentrovaná bez pohybu. Tzn. máme dva kontexty. V jednom kontextu je lehký pohyb, představte si třeba břišní tanec. Tam nevynakládáme velkou sílu, tudíž nenastává poškození, ale pak si vemte třeba zvedání dítěte. Tehdy je potřeba, aby pohyb vycházel z kyčlí a ramen a páteř by měla být stabilizovaná. Tohle je jen jeden z mnoha příkladů, který je třeba pochopit.
Může být bolest zad i psychosomatického původu?
Mám zkušenosti s některými odborníky, kteří jelikož nemají dostatečné nástroje, zkušenosti, a hlavně pochopení, svádějí genezi bolesti zad na psychiku. To nemám rád. Mnohokrát jsem viděl pacienty přemýšlet dokonce o sebevraždě, protože jim jiní lékaři říkali, že jejich bolest pochází z psychiky, přitom o sobě věděli, že jsou to solidní lidé a jejich bolest není vymyšlená. Následně jsme společně odhalili skutečnou fyziologickou biomechanickou příčinu bolesti. Ale jinak věřím, že psychika má jistý vliv na bolesti. Nicméně úplně jiným způsobem. Člověk, který je např. timidní (plachý, bázlivý), má určité sklony k určitým pozicím těla. Tyto pozice vytvářejí určité zátěže na páteř skrze svalové síly, nastavení kloubů apod., tudíž psychika ovlivňuje pohybový aparát a následné zátěže mohou spustit bolest, takže je to samozřejmě propojené. Každý má ale úplně jinou genezi.
Výzkumu funkce páteře a zad se věnujete více než 32 let. Jak jste se k tomu vůbec dostal? Chtěl jste být fyzioterapeutem?
Ne. Ani jsem nechtěl dělat vědeckou práci. Na začátku jsem dokonce odmítal dělat klinickou praxi. Jen jsem chtěl přednášet svoje poznatky. Až když mě začali kontaktovat různí terapeuti a trenéři ze světa, abych se koukl na nějakého klienta, a chtěli mou zpětnou vazbu, tak jsem se do toho pustil, a tak se vlastně vyvinula za ta léta moje praxe. Tím jsem získal motivaci pro své studie a tak vznikly i nové přístupy a techniky.
Jste trenérem vrcholových sportovců a olympijských šampionů. S kým například spolupracujete?
Když pracujete na té vrcholové elitní úrovni, téměř vždy musíte podepsat smlouvu o mlčenlivosti. Nemůžu tedy říkat, s kým spolupracuji a jaké má potíže. Musím to respektovat. Jen prozradím, že jsem měl tu možnost spolupracovat například s prezidenty různých zemí, s vrcholovými atlety, známými korporacemi, vojáky a podobně.
tip H&B
Mechanika zad – tajemství zdravé páteře, jež vám váš lékař zatajil
Vychází ze dvou stěžejních titulů pro terapeutickou oblast, přesto je psaná pro laiky. Je v ní zestručněno na 400 studií a vědeckých popisů.
